Srovnávání se jako jed pro duši

Srovnávání se s druhými. Velmi častá a často neuvědomovaná činnost, které se my lidé věnujeme. Nelze se srovnávat už pro pouhý fakt, že lidé nemají stejné startovní pozice. Jak to myslím?

Genetika, místo narození, okolnosti našeho narození a našeho zplození, rodina, místo bydliště, učitelé, vychovatelé, přátelé, naučené stravovací a jiné návyky a desítky (možná stovky, možná tisíce) dalších aspektů, které nás formují.

Formují naše sebevědomí, naši sebejistotu, naše fyzické dispozice, odolnost vůči stresu, naše volby, předsevzetí, cílevědomost, prokrastinaci, pravdivost vůči sobě i druhým a desítky (možná stovky, možná tisíce) dalších aspektů, jež přímo ovlivňují kvalitu našeho žití.

Miliony kombinací, z nichž jedna jediná jsme my. Jedinečná, nesrovnatelná, neopakovatelná. Jsme PUZZLE (součást celku), JEŽ NEMÁ OBDOBY a už z téhle podstaty věci je naprosto DOKONALÝM.

Ale znáte to.. takto to obvykle nevnímáme.. 🙂 Naprostá většina lidí chodí světem, dívá se kolem sebe a jejich pozornost je místo směrem ke své vlastní jedinečnosti a dokonalosti zaměřená na jiné věci. Například:

  • ona má mnohem delší nohy, než mám já (někdy dokonce s touto myšlenkou nevědomky zkontrolujeme nohy vlastní, přičemž nás zaplaví pocit nespokojenosti a nesouhlasu),
  • on má mnohem větší svaly, než mám já,
  • ona vystudovala vysokou školu (někdy si pomyslíme něco ve smyslu „aby se z toho titulu nezbláznila“ a prohodíme, že titul není všechno),
  • „její rodiče jsou bohatí, to je panečku jiný start do života!“,
  • „proč všichni musí mít kudrnaté vlasy, jen já je mám rovný?“ (a naopak),
  • „podívej se, jak se nese.. jako hovno na lopatě“,
  • „no jo, zase má nový auto, ten snad někde krade!“,
  • „už zase má nového chlapa, jen já zůstanu na ocet!“.

Mohla bych pokračovat do nekonečna. A teď si představte následující:

Uvnitř sebe máme DUŠI. Je jedno, zda tomu věříme, či nikoli, to není pointou. Ta duše je z důvodů uvedených výše NAPROSTO DOKONALÁ. Nic jí nechybí, ani nepřebývá. Je prostě AKORÁT, a to ve všech směrech.

My k této naší dokonalé duši posíláme myšlenky nebo slova typu: mám velké břicho, malá prsa, velký zadek, nemám titul, nikdo mě nechce, proč nemám takový svaly? A tisíce dalších informací, díky nimž naše dokonalá duše STRÁDÁ. My ji tím totiž stále dokola informujeme o tom, že dokonalá není.

Když duše strádá, není vyživena, dává nám to najevo právě naší nespokojeností. A protože se sami sobě nevěnujeme, nejsme zvyklí naslouchat signálům naší duše. A protože jim nejsme zvyklí naslouchat, tak jim NEROZUMÍME.

A protože jim nerozumíme, nemůžeme logicky vědět, PROČ jsme nespokojeni. Kdybychom se zamýšleli nad tím, co nás na druhých při srovnávání se irituje, pochopili bychom, že to NENÍ NÁHODA A VŽDY TO MÁ SVŮJ HLUBOKÝ VÝZNAM. Protože:

To, co nás na druhých irituje, nám ZRCADLÍ místo, které nemáme UVNITŘ SEBE vyživené (přijaté, opečované pozorností a sebe-láskou). Z toho logicky plyne, že:

OBVYKLE, KDYŽ NÁM NĚCO NA DRUHÝCH VADÍ, TO MÁ SOUVISLOST S MÍSTEM UVNITŘ NÁS, KTERÉ POTŘEBUJE NAŠI PÉČI A POZORNOST.

Věnovat si pozornost znamená eliminovat spoustu emocí nespokojenosti, nenaplněnosti, roztříštěnosti, obav a strachů. Zároveň s pozorností směrem k sobě přichází ruku v ruce sebeláska, sebejistota, pocity radosti, štěstí a kvalitní každodennosti.

Možná Vás teď napadá, že mluvím, jakoby pozornost sobě mohla vyřešit Vaše krátké nohy, kudrnaté vlasy nebo velké břicho. Víte co? MOHLA BY. Ono totiž vůbec nejde o ty domnělé nedokonalosti. Jde o PŘIJETÍ SEBE TAK, JAK JSME a vůbec to není klišé. A sebe-přijetí je krásným „vedlejším“ efektem toho, že si dáváme pozornost.

Pozornost sobě má magickou moc. Hladí naše dávná zranění, často aniž bychom to věděli. Spoustu z nich tak vyléčí. My si toho nemusíme být vědomi. Projeví se to třeba jen větším pocitem spokojenosti.

A proč se vlastně nepřijímáme? PROTOŽE JE NAŠE PODVĚDOMÍ NASÁKLÉ MINULÝMI ZRANĚNÍMI, MENŠÍMI I VĚTŠÍMI.

Vadí ti, že má někdo delší nohy? Je dost možné, že kdybychom Ti nahlédli do podvědomí, najdeme tam situaci, která ovlivnila Tvůj pohled na tuto část Tvého těla nebo na Tebe celou.

Irituje Tě, že někdo argumentuje studiem na vysoké škole nebo že to zmiňuje? Kdybychom nahlédli do Tvého podvědomí, možná bychom našli situaci, která má s tímto Tvým nastavením přímou souvislost. A možná bychom ani nemuseli chodit příliš hluboko. Možná jsi měl/a sen vystudovat vysokou školu, nepodařilo se Ti to a Tebe to trápí.

„Ona má bohaté rodiče, to je panečku jiný start do života!“ Mrzí Tě, že se o Tebe Tvoji rodiče nemohou tímto způsobem postarat? Z výzkumů plyne, že lidé, kteří lehce nabyli peněz o ně často rychle přicházejí. V případě peněz jde totiž o umění s nimi pracovat. Pokud tohle není součástí dědictví, není složité o peníze přijít. Nejde tedy o to peníze od někoho dostat, nýbrž naučit se s nimi pracovat. A když se tohle naučíme, můžeme si je sami vydělat. Tuhle možnost máme všichni.

Pro začátek vůbec není nutné začít v sobě hledat bolavá místa a dávat jim pozornost. Můžeme začít prostě tím, že budeme dělat věci, po kterých toužíme a baví nás. BUDEME SE SAMI SOBĚ VĚNOVAT.

Vraťme se k našemu srovnávání se. Pravdou je, že když se s druhými srovnáváme, MÁME POZORNOST U NICH, NIKOLI U SEBE. Tudíž spoustu nepříjemných emocí, které vnímáme při pohledu na druhé můžeme vyřešit tím, že si pozornost vrátíme k sobě, a to alespoň na pár minut denně.

Je mnoho způsobů, jak to můžeme udělat. Blíže se jim věnuji ve svém eBooku Jak být úspěšným uživatelem své mysli. Vyjmenuji ale některé příklady:

  • zajdu si do kavárny, objednám si svoji oblíbenou kávu a když ji budu pít, nebudu se u toho dívat do telefonu a užiju si ten okamžik,
  • lehnu si do trávy, dívám se do nebe a vnímám svůj dech,
  • napustím si vanu, relaxuji v ní a pozoruji, jak se v té vodě cítí jednotlivé části mého těla,
  • sednu si na zem a zlehka protahuji své končetiny.. vnímám u toho napětí, které v končetinách cítím,
  • projdu se bosky po trávě, dívám se u toho na svá chodidla a vnímám ten pocit – odlišný od chůze v botách.

Jsou to MALIČKOSTI. Trvají pár minut. Nezaberou tedy ani zdaleka mnoho času. Maličkosti, které dokáží s naším nitrem dělat divy. Hojivé okamžiky.

Přestaňme zraňovat svoji duši tím, že se budeme dívat jinam, cítit se u toho nedostatečně, nedokonale, male nebo snad nicotně. Každý uvnitř sebe nosíme něco, co je hodno ocenění. Pojďme se raději zaměřit do vnitřku sebe, najděme to a buďme na to pyšní.

Při rozvodovém řízení jsem byla plná sebezničujících emocí a myšlenek. Všichni kolem mě mi připadali dokonalejší, lepší, šikovnější a spokojenější. Dostala mě z toho až práce s myslí. Péče směrem k sobě. Změna úhlu pohledu. Jak s myslí pracovat se dozvíte v mém eBooku TADY.

Žijeme v době ideálních podmínek pro srovnávání se. Máme k dispozici sociální sítě. Past, plnou mnohdy nepravdivých informací, kterým věříme a připadáme si díky nim třeba nedostateční. Fotky plné úsměvů, Lásky, zamilovanosti, hojnosti, ideálních tělesných proporcí a každodenních úspěchů.

Nevíme, jestli jsou pravdivé, přesto jim věříme a dokonce se s nimi poměřujeme. Uvědomme si nyní, jak se cítíme při pohledu na takové fotky sociálních sítí v případě, že se s nimi srovnáváme. Příčinou případných nelibých emocí je fakt, že se svojí pozorností do informací ze sociální sítě PROPADÁME, sami sobě se VZDALUJEME a bez vědomé pozornosti se SROVNÁVÁME.

I V TAKOVÉM PŘÍPADĚ MŮŽE BÝT ŘEŠENÍM VRÁCENÍ POZORNOSTI K SOBĚ.

Naše tělo k nám neustále promlouvá. Zjistíme-li, že jsme v procesu srovnávání se, stáhněme si pozornost k sobě.

Pak se ptejme svého těla, co potřebuje. Může to být třeba vlídnost. Tělo nám napoví. Pokud mu to dáme, odmění nás lepší funkčností.

Závěrem

Naučme se všímat, čemu věnujeme naši pozornost. Kterým směrem ji vysíláme. Můžeme tak dojít k mnoha uvědoměním, která nám zvýší kvalitu našeho žití.

Nezapomínejme na dokonalost svojí duše. Neurážejme ji tím, že budeme koukat jinam a vyčítat si, že jinde je to lepší nebo hezčí. Začněme třeba tím, že TEĎ HNED na sobě najdeme něco (cokoli), co je hodno ocenění. Zapišme si to a zítra k tomu přidejme něco dalšího. Takto postupujme sedm dní po sobě. A každý den si zapsané před spaním čtěme.

Je spousta cest k větší spokojenosti. Nepatří k nim ale cesta porovnávání se s druhými.

Mějte krásné dny, Kateřina

Nahlížím do lidského podvědomí. Pomáhám lidem nalézt a uvolnit zablokovaná místa tak, aby se životem posunuli kupředu. S láskou a jemností je vedu do vnitřku sebe, kde si s pomocí aha momentů prohlédnou a uvolní příčiny svých obtíží. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Které bloky v podvědomí nám mohou bránit ve štěstí a jak? Čtěte eBook zdarma.

    Zajímá Vás, co v našem podvědomí nám může blokovat pocity štěstí a jak s tím můžeme pracovat? Přečtěte si eBook zdarma.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete zde: