Programy v kabátku ušlechtilosti

Naše programy mají jednu zvláštní, velmi specifickou schopnost. Umí se převléci do kabátku ušlechtilosti. V reálu jde o to, že má nasazenou masku, jako kdyby šel na karneval a my o něm nevíme. O jakém kabátku ušlechtilosti to mluvím?

Obvykle se takový převlečený program projevuje tak, že nás něco irituje nebo něčím třeba pohrdáme. Můžeme mít i pocit, že my to máme nastavené lépe nebo že se nás to netýká – jsme přece jen někde jinde.. dál.. výš.. :))

Co mám na mysli uvedu na konkrétních příkladech:

Věnujete se osobnímu rozvoji. Začínáte chápat souvislosti, rozlišujete příčinu a následek. A jak tak chodíte mezi lidmi, vidíte jejich bloky a programy a máte nutkavou potřebu je na ně upozorňovat. Jste hluboce přesvědčeni, že máte v ruce páku, kterou jim můžete pomoct. Touha pomáhat je přece moc hezká vlastnost.

Dlouhou dobu sledujete na sociální síti člověka, který se věnuje osobnímu rozvoji. Všimli jste si, že způsob, kterým se prezentuje, se změnil. V jeho pojetí cítíte obchodní taktiky. To Vás irituje, protože máte pocit, že obchod k osobnímu rozvoji nepatří. Jste odhodlaní to dělat jinak. Vaší hlavní motivací je přece pomoc.

Vidíte ženu v luxusním autě. Hlavou se Vám honí přesvědčení, že je jistě povrchní. Jste hrdí na to, že to ve svém životě máte jinak. Každý měsíc posíláte částku na charitu a nejsou Vám lhostejné deštné pralesy. Kupujete si svíčky bez palmového oleje a nejíte maso. Požírače masa považujete za nechutné ignoranty, které svět a zvířata nezajímá. To se Vám stát nemůže.

Třídíte odpad a chodíte sbírat odpadky do lesa. Pokaždé se přitom rozčilujete, kolik bordelu jsou lidé schopni v lesích nechat. Na ulici automaticky monitorujete odpady ostatních a nerozumíte tomu, že někdo netřídí. Kdyby byl každý jako vy, kde bychom byli!

Pracujete v pomáhající organizaci a jste na to náležitě pyšní. Pomáhat je třeba. Když vidíte potřebného, do očí se Vám derou slzy a na hrudí cítíte úzkost. Kdyby tak každý pomáhal, měli bychom se tu líp, pomyslíte si. Nejraději byste si ty lidi vzali domů a starali se o ně.

Pro partnera byste udělali cokoli. Víte, že o vztah je třeba dbát a jste přesvědčeni, že je třeba mu i něco obětovat. Cítíte se dotčeni, že Váš partner/ka to tak nemá. Vy se přece tolik snažíte. Potřeby Vašeho partnera máte na prvním místě a najdete si někoho, kdo to bude mít také tak!

Podvědomé programy zakuklené uvnitř nás. Ovládají naše myšlení, emoce i následné jednání. Nemáme na ně náhled. Fungují na autopilota a nechtějí být odhaleny.

Chodíme světem a jednáme pod nadvládou našich programů. Máme je všichni. Programy s kabátkem ušlechtilosti jsou ale trochu specifické. Je jednoduché si všimnout něčeho, co nám ničí vztahy, například žárlivosti. Je vcelku snadné odvodit, že za tím bude nějaká minulá zkušenost. Nějaký blok či program. Že toto nastavení zformovalo něco z minulosti.

S programy v kabátku ušlechtilosti je to trochu jinak. Nejsou tak viditelné. V jejich případě platí jednoduché pravidlo:

Pokud jsi přesvědčen, že jsi v něčem lepší, duchaplnější, uvědomělejší.. dál nebo výš.. nebo že se Tě něco netýká.. pak je velmi pravděpodobné, že Tvé přesvědčení pramení z destruktivního programu, který nosíš uvnitř sebe.

Před pár lety jsem procházela rozvodovým řízením. V tom období jsem v sobě nosila velké množství obav. Permanentně jsem se pohybovala mimo svoji komfortní zónu a neustále přemýšlela nad tím, zda se mi podaří uživit svoje děti.

V následujících letech jsem dvakrát měnila své pracovní místo. Dostala jsem se přesně tam, kam jsem se dostat chtěla. Cítila jsem se výkonnější, než jiné mámy s dětmi, což byl můj kabátek ušlechtilosti.

Své děti jsem sama uživila bez potíží. Měla jsem dvě zaměstnání a trávila v nich poměrně hodně času. Ačkoli jsme ale v žádné oblasti nestrádali, pořád jsem cítila nejistotu.

Začala jsem se cítit dost unavená. Cítila jsem potřebu své nastavení změnit. Zkrátila jsem si pracovní úvazek. Nějaký čas jsem v tom byla spokojená, ale nespokojenost se dostavila znova. Začala jsem se více věnovat práci online. A hle, zde jsem narazila.

NĚCO ZE MĚ NECHTĚLO ONLINE PODNIKÁNÍ ROZJET. NĚCO MĚ JEDNODUŠE ZASTAVILO. NUTILO MĚ ZŮSTÁVAT V PRACOVNÍM SHONU A NECHTĚLO MI DOVOLIT PRACOVAT JINAK.

Když jsem se tomu podívala na zoubek, nahlédla do svého podvědomí, našla jsem program NIKDY TO NEDOKÁŽEŠ. Kde se tam vzal?

Při rozvodovém řízení byla směrem ke mně vyřčena věta „NIKDY NEDOKÁŽEŠ UŽIVIT SVOJE DĚTI A VŠECHNO ZAPLATIT“.

Co jsem udělala já? NEVĚDOMKY JSEM TUTO VĚTU NASÁLA DO SVÉHO PODVĚDOMÍ A PŘIJALA JI ZA VLASTNÍ. Byla to přeci jen odpověď na moji vnitřní otázku, zda své děti užitím. A protože mám poměrně silnou vůli, zaujala jsem následný životní postoj: „NEDOKÁŽU? TAK SE DÍVEJ!“

Na základě tohoto mého životního postoje jsem opustila moji komfortní zónu, našla si dvě práce a slušně tak uživila svoje dvě děti. Tím chci říct následující:

Není třeba si vnitřní programy zazlívat a není třeba zazlívat člověku, který má s naším programem určitou souvislost, ať už jakoukoli.

Naše vnitřní programy mají svůj význam.

Můj vnitřní program mi tedy byl určitým přínosem. Tempo, které jsem ale nasadila, nebylo možné udržet na vždy. Také se ukázalo, že když chci sáhnout po jiném způsobu žití, můj program vystrčí růžky a řekne NE.

K dosažení změny bylo třeba si můj program uvědomit, pochopit, co ode mě žádá a dát mu to.

Následně pak rozšifrovat, co pro další žití potřebuji já sama k tomu, abych dosáhla svých vytoužených změn.

To, co jsem pro sebe potřebovala, byla VLÍDNOST. Potřebovala jsem si ji dát pokaždé, když jsem se začala uchylovat do obrátek a zrychlovat tempo. S vlídností si DOVOLIT pracovat novým způsobem, přestat se honit a začít dělat věci jinak.

Snad se z mého příkladu dalo pochopit, na jakém principu programy s kabátkem ušlechtilosti fungují. Pro lepší představu vám ještě napíšu, jaké programy v sobě mohou nosit lidé, jejichž příklady jsou uvedeny v začátku tohoto článku.

Touha nutkavě pomáhat může být odrazem syndromu samaritána. Co je typické pro tento program si můžete přečíst v mém eBooku, který je zdarma ke stažení ZDE.

Přesvědčení, že vím, co je pro druhého dobré, může plynout třeba z programu nedostatečnosti či „nestojím za nic“ a naše přesvědčení může být dané touhou být už konečně „k něčemu“, může pramenit z touhy po ocenění.

Pokud vás irituje, že člověk zaměřený na osobní rozvoj začal používat obchodní taktiky, je docela možné, že si v sobě nesete program, který je destruktivní směrem k vaší hojnosti.

Vidíte-li potřebného, do očí se vám derou slzy, cítíte úzkost a nejraději byste si ho vzali domů, pak s největší pravděpodobností nemáte zdravé hranice a jednáte na základě lítosti, která vychází z ega, nikoli ze srdce. Lítost může být destruktivní. Je dobré ji přeměnit na soucit, který vychází ze srdce a má schopnost léčit.

Zde musím upozornit na důležitou věc. Výše uvedené programy jsou POUHÝMI PŘÍKLADY. Pokud se v tom vidíte, neznamená to automaticky, že je v sobě nosíte. 

Z tohoto pohledu považuji za důležité zmínit ještě následující:

  • NIKDY se s nikým nesrovnávejte. S podvědomím je to jako s nemocemi. Budete-li se snažit svoje „symptomy“ identifikovat na základě textu, který sepsal kdokoli další, je velmi pravděpodobné, že si diagnostikujete něco, co se vás ve skutečnosti vůbec netýká. Odpovědi hledejte uvnitř sebe nebo požádejte o pomoc zkušeného terapeuta.

  • Nevěřte všemu, co si myslíte! My nejsme naše mysl a přesto se s ní tak snadno ztotožňujeme. Zvláště v situacích únavy, psychického diskomfortu či jakékoli zátěžové situace je naše mysl schopná nám nakukat mnohé. Nechte úvahy na den, kdy se budete cítit fit. (O tom, jak funguje naše mysl jsem psala ve svém eBooku, který najdete ZDE.)

Naše mysl má obrovskou moc. Již z podstaty této moci nám dokáže slušně zkomplikovat život. Nezazlívejme jí to ale. Skrývá se v ní obrovská moc náš život tvořit dle našich představ. Vyžaduje to jen odvahu a odhodlání do své mysli nahlédnout.

My lidé jsme si ze své podstaty rovni. Všichni máme podvědomé programy a všichni v našich životech sekáme chyby.

Je výrazem určité slepoty, pokud si myslíme, že jsme v něčem lepší, než druzí. Ani to ale není špatně. S tímto typem slepoty se dá pracovat. Navíc má nějakou svoji úlohu. Je za ní ukrytý program, jehož snahou je právě to, abychom neviděli. Abychom slepí byli.

Nezazlívejme si. Buďme k sobě shovívaví. Věděli jste, že je možné se svými vnitřními programy bavit? Nejednou se mi stalo, že jsem se smála sama sobě, až jsem se za břicho popadala. Samozřejmě poté, co jsem se s programem řádně natrápila.

Jaké nejčastější programy vidím ve své praxi si můžete přečíst ZDE.

Přeji vám chuť své vnitřní programy odhalovat a odhodlání nenechat se jimi znechutit.

Pamatujte, že ani vyložená nechuť své programy odkrývat není špatně. Každý máme volbu.

Závěrem

Podvědomí je obrovský prostor s ještě větším potenciálem. Hledat v něm může být těžké. Najdete-li ale to, co hledáte, do vašeho života mohou vstoupit úžasné změny a můžete dosahovat cílů, o kterých se vám nesnilo.

My lidé jsme plni programů, které jsme si vytvořili během našeho žití. Spousta z nich nám již dávno neslouží. Existují cesty, kterými tyto programy změnit. Stačí se na tu cestu vydat.. :))

Mějte krásné dny, Kateřina

Nahlížím do lidského podvědomí. Pomáhám lidem nalézt a uvolnit zablokovaná místa tak, aby se životem posunuli kupředu. S láskou a jemností je vedu do vnitřku sebe, kde si s pomocí aha momentů prohlédnou a uvolní příčiny svých obtíží. Můj příběh si přečtěte zde>>
  • Které bloky v podvědomí nám mohou bránit ve štěstí a jak? Čtěte eBook zdarma.

    Zajímá Vás, co v našem podvědomí nám může blokovat pocity štěstí a jak s tím můžeme pracovat? Přečtěte si eBook zdarma.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Na Facebooku mě najdete zde: