Řekla s potutelným úsměvem a oči jí přitom zářily vzrušením. „Nevěřila bys, jak skvěle si popovídáme. Jako bychom se znali už roky. Můžu mu říct úplně všechno a jsem si jistá, že mi rozumí. A ten sex. Pane Bože. Ještě nikdy to nebylo s nikým tak hezký. A představ si, on to cítí úplně stejně.“
Uběhlo pár týdnů a potkaly jsme se zas. Její oči už tak nezářily. „Pořád se setkáváme. To víš, on má hodně práce a dvě děti. Musím být trpělivá. Ale kdykoli to jen jde, vidíme se. Neskutečná je ta chemie mezi námi. Kdykoli je trochu prostoru, máme spolu sex. Nemůže se mě nabažit. Říká, že jsem pro něj jako droga. No a mně je to samozřejmě moc příjemný.“
Po třech měsících jsem od ní slyšela první stížnost. „Nemá na mě tolik času, kolik bych chtěla. Pořád pracuje. A když nepracuje, musí být s dětmi. Snažím se to vydržet, ale mrzí mě to. Jistě se to ale zase změní. Ta jeho je prý pěkně protivná, tak kdo ví, jak to mezi nimi nakonec dopadne. Co myslíš, vydrží jim to?“
Milenecké vztahy. Adrenalin, napětí, spousta sexu a pocitů výjimečnosti. Vztahový vzorec, kterým si prošla zřejmě většina lidí naší planety. V počátcích intenzivní záležitost, velmi brzy však plná bolesti, mnohdy nepřiznané. V čem takový vztahový vzorec spočívá?
Říkejme té ženě třeba Petra. Petra vyrůstala v dysfunkční rodině. Její táta dost pil a máma zaujímala roli oběti. Často brečela a občas upadala do depresí, což v Petře vyvolávalo pocity bezmoci. Protože měla mladšího sourozence, matce s jeho výchovou pomáhala, aby jí alespoň trochu ulehčila.
Citové potřeby Petry nebyly v rodině uspokojovány, protože na to jednak „nebyl čas“ a ani to „správné rodinné ovzduší“. Její máma nepečovala o citové potřeby svoje, natož o Petřiny. Táta byl často pod vlivem alkoholu, proto se mu Petra snažila vyhýbat. Naučila se být v rodině nenápadná a nepřidělávat starosti.
Z Petry vyrostla „silná žena“, co zvládne mnoho povinností a hodně toho unese. V práci je úspěšná a velmi výkonná. Pracuje s lidmi a lidé si jí váží. V minulém vztahu přišla několikrát o dítě, ale „brzy se z toho oklepala“ a vrátila do práce. Ve vztazích toho pro sebe příliš nežádá a nemá ráda konflikty. Sama sebe označuje za pohodovou a tak také působí na své okolí.
JAKÉ MÁ TEDY PETRA VNITŘNÍ NASTAVENÍ? JAKÝ JE JEJÍ VZTAHOVÝ VZOREC?
Petra se ve své rodině naučila PŘEBÍRAT ODPOVĚDNOST ZA DRUHÉ. Starala se o svého bratra a často v rodině zaskakovala mámu v jejích povinnostech. Naučila se tak vnímat potřeby druhých, zatímco se ODNAUČILA VNÍMAT SEBE.
Jelikož Petřiny citové potřeby nebyly uspokojovány, není zvyklá být ve vztahu, kde by uspokojovány byly. A jelikož sama sebe nevnímá, NEVÍ ANI, JAKÉ CITOVÉ POTŘEBY MÁ.
Na prvním místě má druhé lidi a také je jim kdykoli k dispozici. Občas od druhých slyší, že je až moc hodná. Na jednu stranu neví, jak to změnit, na druhou ji tato slova „dělají dobře“.
Petra při svém zaměstnání pomáhá druhým. Činí tak velmi často i v soukromí. Celý její život je vlastně propleten potřebou pomáhat druhým lidem.
Jelikož Petřina potřeba bezpečí nebyla v dětství saturována, její smyslové receptory se nevyvíjely zdravě a u Petry se tak rozvinula zvýšená citlivost.
Petra pro sebe ve vztahu příliš nechce. Vnímá sebe samu jako pohodovou a nechce přidělávat starosti. Příliš si nestěžuje a je SCHOPNA SE VELMI RYCHLE A SNADNO PŘIZPŮSOBIT.
Jak souvisí toto Petřino nastavení s nastavením ženatého muže? V čem jsou spolu kompatibilní?
„Náš“ ženatý muž, říkejme mu nyní třeba David, není dostatečně silný na to, aby si se svojí ženou vyříkal, co ho trápí. Potřebuje někoho, komu by si mohl postěžovat. Je proto logicky kompatibilní s ženou, která je silná dost pro oba a také je zvyklá naslouchat – takovou ženou je Petra.
Protože David svým jednáním zraňuje jak svoji ženu, tak i Petru, můžeme o něm říci, že jedná nezodpovědně. Tím se logicky stává kompatibilní s ženou, která je ochotna nést odpovědnost za oba – takovou ženou je Petra.
David není schopen řešit komplikace „na dvou frontách“. Podvědomě proto hledá ženu, která mu komplikace způsobovat nebude. Která „hodně snese“. Tím je logicky kompatibilní s ženou, která je zvyklá pro sebe nežádat příliš a hodně unést – takovou ženou je Petra.
David Petře postupem času nemůže věnovat tolik pozornosti, jako na začátku. Takový přístup by byl velmi energeticky a časově vyčerpávající a rodina by si toho všimla. Proto podvědomě hledá ženu, která je na nedostatek pozornosti zvyklá. Tím je logicky kompatibilní s ženou, která v dětství pozornost nedostávala – takovou ženou je Petra.
Na základě těchto logických vztahových rovnic se muž s ženou přitáhnou. Vzniká tak mnohdy dost intenzivní spojení, protože jednotlivé vzorce do sebe v rámci své kompatibility prostě „zapadnou“. Z toho logicky plyne, že se velmi často nejedná o Lásku, nýbrž že se jedná o ZÁVISLOST.
Hodně matoucí bývá i fakt, že je pro takové vztahy typický intenzivní sexuální prožitek. Zaznívají pak věty typu „tohle jsem ještě nikdy nezažil/a“, což oběma pochopitelně „dělá dobře“. ČÍM JE TO ZPŮSOBENO?
Z výše uvedeného jasně plyne, že celý vztahový vzorec je pro Petru poměrně destruktivní. Proč z takového vzorce nevystoupí a vzorec v sobě nezmění? Je to dáno těmito fakty:
Pochopit dysfunkční vztahový vzorec je prvním krokem na cestě ke změně vnitřního nastavení tak, abychom ve vztahu Lásku a pozornost zažívali.
Je ale možné, aby člověk stále dokola vyhledával dysfunkční vztahové vzorce, aniž by mu to cokoli přinášelo? NENÍ.
Může se zdát nepředstavitelné, že by takto bolavé vztahové vzorce člověku něco přinášely, ale je tomu tak. Pochopitelně se tak děje na nevědomé úrovni. Co může být tedy přínosem v případě Petry?
Citové potřeby Petry nebyly v dětství naplněny, proto se Petra nenaučila navazovat pevné, citové vztahy. Z toho logicky plyne, že pro sebe podvědomě vyhledává partnera, se kterým pevný, citový vztah nebude možný. TAKOVÝM PARTNEREM JE PAK LOGICKY ZADANÝ MUŽ.
To samé by platilo pro ženu, která se ze svých minulých vztahů cítí být vyčerpaná a aniž by si to uvědomovala, není ochotna se vázat v dalším citovém svazku. Dokud na toto své nastavení nezíská náhled, může mít pocit, že prostě jen „na vztahy nemá štěstí“.
Z výše uvedeného jasně plyne, že je to jednodušší, než se nám ve skutečnosti zdá. V reálu ale slyším své klienty se naopak ptát: „Proč je to tak složité? Proč to nemůže být jednoduché?“ Má odpověď zní:
KDYBYCHOM SVŮJ VZTAHOVÝ VZOREC ZNALI, NAŠE VOLBY BYCHOM NEJSPÍŠ CHÁPALI JAKO LOGICKÉ. TAKÉ BYCHOM SE PAK MOHLI SVOBODNĚ ROZHODNOUT, ZDA SVÉ VZORCE CHCEME ZMĚNIT A MOHLI BYCHOM NA TOM ZAČÍT SAMI, NEBO S POMOCÍ, PRACOVAT.
Výše uvedený příklad není jediným vztahovým vzorcem v mileneckých vztazích. Je jich spousty a role v nich mohou být i obráceny.
Není mým cílem udělat v tomto článku z mužů zločince a z žen oběti. Vše má svůj důvod a svoji logiku, jak jste z článku jistě pochopili.
Text článku jsem vztáhla na Petru, tedy ženu. Ve stejné pozici ale může stát i muž, přičemž Davidovo místo by zaujímala žena.
Cílem tohoto článku je přenos informace, že VŠE MÁ SVŮJ PŮVOD A DŮVOD. Chceme-li něco změnit, je třeba hledat souvislosti. S jejich pochopením mohou do našeho života vstoupit změny.
NENÍ TEDY TŘEBA NA LÁSKU REZIGNOVAT .. 🙂
Přeji vám na vaší cestě hledání mnoho odhodlání a trpělivosti.
Mějte krásné dny, Kateřina
Zajímá-li Vás, jaké nejčastější podvědomé bloky vidím ve své praxi nejčastěji, stáhněte si zdarma eBook Čtyři nejčastější podvědomé bloky bránící nám ve štěstí a jak na ně.
Jak pracovat se svojí myslí a využít její moci na maximum jsem sepsala do eBooku Jak být úspěšným uživatelem své mysli a zakoupit si ho můžete TADY.