Jak zefektivnit svůj postoj k penězům?

Napadlo vás někdy, nakolik ovlivňuje postoj k penězům samotnou výši finanční hojnosti? Že ano, ale nevíte, jaký z postojů k penězům je skutečně efektivní? Chtěli byste pro své děti to nejlepší, včetně plné peněženky? Nevíte, jak jim k tomu dopomoci? Pokud vás tyto otázky zajímají a kladete si je, pak jste tu správně a čtěte dál.. 🙂

MYSLÍM, ŽE MOHU S KLIDNÝM SRDCEM ŘÍCI, ŽE VÝŠE NAŠÍ FINANČNÍ HOJNOSTI JE VOLBA.

Vyrůstala jsem jen s mámou. Myslím, že jsme se vždycky měli dobře a nic nám nechybělo. Moje máma to ale z nějakého důvodu nevěděla a často dávala najevo pocity nedostatku. Bezpochyby trpěla strachem, že nebudeme mít dostatek peněz na plnění našich každodenních potřeb. Bylo to cítit. Bylo to ve vzduchu. Každý den.

Dnes už vím, že toto její nastavení pramenilo z její výchovy. Vychovávala ji žena, která vyrůstala v období války. V době, kdy byl strach z nedostatku přirozený a byl tak každodenní součástí mnoha rodin. A co si budeme povídat – strach z nedostatku ovlivňuje, co před svými dětmi vypouštíme z pusy. A co vypouštíme z pusy naše děti PROGRAMUJE DO BUDOUCNA. Do období jejich dospělosti. Jsem si jistá, že tohle je důvodem, proč moje máma často vyslovovala věty, které finanční hojnost nepodporují, jako například:

• tohle si nemůžeme dovolit, je to moc drahé..
• myslíš, že kradu? Tohle kupovat nebudeme..
• já nevím, kde na to ti lidi berou peníze, asi kradou..
• běž si umýt ruce, sahala jsi na peníze, na těch je nejvíce bacilů..
• v životě nemůžeš mít všechno, buď máš zdraví nebo peníze..
• peníze Ti štěstí nepřinesou
• bohatí jsou jiná sorta lidí, my mezi ně nepatříme

Že jste to slýchávali také? Něco vám povím.. jsou to nesmysly.. 🙂 Předsudky předávané z generace na generaci, bez hlubšího zamyšlení, zda se vůbec zakládají na pravdě.

• CO TYHLE VĚTY DĚLAJÍ S LIDSKÝM PODVĚDOMÍM? CO DĚLAJÍ S PODVĚDOMÍM DÍTĚTE?

Pamatuji si, že jsem občas přemýšlela nad tím, proč si bohatí lidé volí peníze, nikoli zdraví. Když jsme potkali lidi, kteří na první pohled peníze měli, měla jsem tendenci „odcházet do pozadí“. V jejich přítomnosti mizela má sebejistota. Věřila jsem zkrátka tomu, že mezi ně nepatřím a co víc – že by mě mezi sebe nechtěli a nepustili. Vyrůstala jsem s pocitem, že my si peníze prostě z nějakého důvodu nezasloužíme. Nejsme zkrátka ti vyvolení.

Naštěstí mi bylo již od dětství vlastní se proti pocitům nedostatečnosti vnitřně bouřit.

Když jsem narazila na něco, co mi nevyhovovalo, měla jsem odjakživa tendenci hledat, kde je v tom zakopanej pes.

A velmi brzy jsem pochopila, že když psa vykopu, změní mi to život, o kterém všichni v mém okolí prohlašovali, že je nám prostě a jednoduše danej. Nebyla to pravda.. 🙂

Pochopila jsem, že MÍT PENÍZE není o tom, kolik toho vystudujeme, nýbrž nakolik jsme ochotni nahlížet do vnitřku sebe s cílem své nastavení změnit v momentě, kdy se jeví jako nefunkční. Z toho logicky plyne, že ten, kdo vydělává peníze, je naše HLAVA.

Náš postoj k penězům začíná u našich MYŠLENEK. Tyto totiž následně vyvolávají v našem nitru EMOCE, které nás vedou k určitým, konkrétním ČINŮM. A pokud tyto činy (kroky) opakujeme, stávají se z nich NÁVYKY.

A jsou to právě naše finanční návyky, které přímo ovlivňují, kolik peněz máme v peněžence a na svém bankovním kontě. Tedy – abychom my (i naše děti) měli finanční hojnost, je třeba se naučit zdravým a efektivním finančním návykům. A abychom těchto dosáhli, je třeba si do hlavy nacpat funkční myšlenky, které finanční hojnost podporují = nejsou s ní v rozporu.

My se ani trochu nemusíme rozhodovat mezi zdravím a penězi. Můžeme mít obojí.

Lidé, kteří mají peníze, jsou jen lidé. Od lidí, kteří peníze nemají, se možná liší jen tím, že se nevzdávají v momentě, kdy se jim něco nedaří. Prostě to zkusí znovu. A znovu. A znovu.

Z toho logicky plyne, že chceme-li vydělávat dostatek peněz, musíme být PROAKTIVNÍ. Nastavit správně hlavu ANO, ale pouhé afirmace nám peněženku nenaplní.

Lidé, kteří vydělávají hodně peněz, jsou INSPIRACE. Je dobré je sledovat a učit se od nich.

Pojďme si teď na rovinu říct, že štěstí si za peníze koupíš. Když jedu na dovolenou, do svého vysněného místa, cítím se opravdu šťastná! Dovolenou si kupujeme za peníze, to je snad každému jasné.

Lidé trpící finančním nedostatkem žijí v permanentním stresu. Stres ovlivňuje naše zdraví a může vést k nemoci. Proto, mít peníze, může naše zdraví podporovat. Jedno souvisí s druhým, jde to ruku v ruce, není třeba to rozdělovat. Volit si mezi penězi a zdravím je nesmysl.

LIDÉ VYDĚLÁVAJÍCÍ HODNĚ PENĚZ ŽIJÍ ČASTO VE SVĚTĚ SVÝCH VLASTNÍCH MYŠLENEK. ZATÍMCO TY MŮŽEŠ MÍT POCIT, ŽE TVOJI PŘÍTOMNOST NEPOSTŘEHLI A VYKLÁDÁŠ SI TO JAKO SVOJI NEDŮLEŽITOST, ONI DOST MOŽNÁ PŘEMÝŠLELI NAD SVÝM NEJNOVĚJŠÍM PROJEKTEM.

Chceme-li změnit výši naší finanční hojnosti, měli bychom se zaměřit na to, co se nám honí hlavou v souvislosti s penězi. Máme-li svoji pozornost každý den zaměřenou na emoci strachu z nedostatku, jak bychom mohli efektivně tvořit něco, z čeho k nám budou proudit peníze? Je třeba změnit ÚHEL POHLEDU a zaměřit se na TVORBU NAŠÍ KAŽDODENNOSTI tak, aby to přinášelo efektivní výsledky.

Co ze sebe můžeme nabídnout ostatním lidem? Co z toho by jim mohlo být ku prospěchu? Zajímaly by je naše zkušenosti? Můžeme tyto zkušenosti nějakým způsobem zpeněžit? Co z našich činností nám přináší opravdovou radost? Že nevíš? Možná jsi ztratil/a cestou životem kontakt se sebou sama. Je třeba ho zase najít!

Každý z nás měl v životě nějaký sen. Zvlášť v období dětství nám byly sny vlastní. Vzpomínejme. Šli jsme svým snům naproti nebo jsme je odložili na dno šuplíku? Pokud je pro nás platná ta druhá varianta, možná je čas ten šuplík otevřít a své sny pěkně oprášit!

Když mi bylo čtrnáct, chtěla jsem dělat psycholožku vrahům. Dnes, když to píšu, se tomu usmívám. Faktem je, že o mnoho let později jsem totiž s vrahy skutečně pracovala a měla tak příležitost nahlédnout do jejich mysli. Dnes pracuji s duševně nemocnými a do jejich mysli mám možnost nahlížet každý svůj pracovní den!

Dávejme si pozor, jakými lidmi se obklopujeme. Všichni ti, kteří nám říkají, že jsou naše sny nereálné nebo příliš těžké, nejspíš vykládají svůj vlastní příběh. Člověk, který si své sny neumí plnit, nám bude naše sny rozmlouvat. Proč asi. My jim svým jednáním zrcadlíme jejich nesplněné sny – a to není příjemné. Neberme si jejich slova osobně, je to zkrátka a jen jejich osobní příběh, který s námi nemusí mít nic společného.

ČLOVĚK JE VÝSLEDKEM PRŮMĚRU PĚTI NEJBLIŽŠÍCH OSOB, KTERÝMI SE OBKLOPUJE. MÁTE VE SVÉM OKOLÍ OSOBY, KTERÉ SI SVÉ SNY PLNÍ? KTEŘÍ SI VĚŘÍ, ŽE TO DOKÁŽOU? KTEŘÍ VĚŘÍ, ŽE MOŽNÉ JE VŠECHNO, JEN JE PRO TO NUTNÉ NĚCO UDĚLAT? ZVEDNOUT ZADEK A ZAČÍT KONAT? NA TO JE DOBRÉ SI ODPOVĚDĚT..

Už nejsme děti. Máme všechny předpoklady k tomu, abychom dělali své vlastní volby. Je třeba se pro to ale ROZHODNOUT a PŘEVZÍT ODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT DO VLASTNÍCH RUKOU. Vzpomínat na nefunkční dětství, propadat sebelítosti a nadávat na své předky ještě nikomu štěstí nepřineslo. Ani peníze.

Pár tipů pro vás:

Přestaňme naslouchat všem kolem, kteří se nás snaží od změny odradit, zatímco my cítíme, že změnu potřebujeme. Ona se ta změna sama neudělá. Učme své děti, že změna je život a pokud cítíme potřebu změny, je třeba tomu jít naproti. Má dcera měla třídní učitelku, která jí svým jednáním dost aktivně snižovala sebevědomí. Pět dní před začátkem školního roku vyjádřila svoji touhu změnit učitele. Ano, moc času pro změnu mi nedala, ale já sedla k počítači, zvedla telefon a za dva dny měla učitelku novou! Všechno jde, když se chce!

Ve svém minulém zaměstnání jsem zažívala po pěti letech obrovský stres. Chtěla jsem práci změnit, ale měla jsem STRACH. Živila jsem sama dvě děti a nedařilo se mi najít za svoji práci adekvátní náhradu. Jedno ráno jsem se vzbudila s pocitem, že MUSÍM ODEJÍT, jinak mě to zničí. Ten den jsem dala výpověď, aniž bych měla práci novou. TOLIK SE MI ULEVILO! V té době jsem kývla na podstatně hůře placené místo. Co jsem ale získala byl ČAS A ODVAHU ŘÍCI SI O SVÉ VYSNĚNÉ MÍSTO v zahraničí. Neměla jsem co ztratit, s penězi jsem šla přece dost dolů. A víte co? Za 45 dní jsem to místo získala!

NEVĚŘME VŠEMU, CO SI MYSLÍME. Zvlášť v období stresu je hlava schopná generovat obzvlášť nepříjemné a nefunkční myšlenky, to je třeba si uvědomovat. Soustřeďme se spíše na to, co všechno jsme už v životě dokázali. Kolik situací se zdálo být nepřekonatelných a my je přesto zvládli. Člověku je vlastní brát své úspěchy jako samozřejmost, zatímco samozřejmostí ani trochu nejsou!

VELKÉ ZMĚNY VZNIKAJÍ POTICHU. Všimli jste si toho někdy? Je to dané tím, že v takový moment člověk zaměří pozornost na sebe sama, své kroky. Veškerou svoji energii zaměří na to, aby změna mohla vzniknout. Zrealizovat se. Tak vzniká změna. Máme-li pozornost zaměřenou na lidi kolem sebe a jejich slova, vznikají v naší mysli katastrofické scénáře, které na nás vykukují kdykoli si změnu představujeme. Sobě naslouchejme, to je důležité. Ke změně nepotřebujeme souhlas nikoho dalšího.

Přenesme svoji pozornost od nastavení typu „nemohu si to dovolit“ k nastavení typu „co mohu udělat pro to, abych si to mohla pořídit“. Všimněte si u toho, jak odlišné emoce tato dvě nastavení produkují v těle! To první nám „zavírá vrátka“, zatímco to druhé je otevírá a zve do našeho žití TVOŘENÍ. Dopřejme si na tvoření ČAS. Tlačíme-li příliš na pilu, život vytváří protitlak ve snaze zachovat rovnováhu. Naše nitro se tak blokuje a energie přestává proudit.

Něco CHTÍT nestačí. Je třeba KONAT. Stejně tak nestačí VĚDĚT, nýbrž je nutné to převádět DO PRAXE. Svět je plný nešťastných teoretiků. PROAKTIVITA je základním kamenem úspěchu.

Můžeme přečíst stovky knih a eBooků, navštívit desítky kurzů, ale pokud informace z nich nezačneme převádět do praxe, změna do našeho života nepřijde.

Udělat velký životní krok směrem ke změně se může zdát jako příliš velké sousto, vyvolávající v našem nitru STRACH.

Proto je dobré KAŽDÝ DEN udělat alespoň jeden malý krůček. Není to tak děsivé a co víc – na konci takového konání může čekat vysněná změna.

Přemýšlejme o tom, co nám dělá radost, nikoli o tom, co nám může vydělat peníze. Nabízejme lidem to, o čem jsme hluboce přesvědčeni, že by jim to mohlo být ku prospěchu. Lidé nejsou hloupí. Nikdo není zvědavej na to, aby z něj někdo druhý tahal peníze. Lidé ve svém nitru cítí, zda nám jde o ně samotné nebo o jejich peněženku.

KDYKOLI JSEM VYTVOŘILA KURZ NEBO WORKSHOP, O KTERÉM JSEM V HLOUBI DUŠE CÍTILA, ŽE MÁ POTENCIÁL POMOCI, NAPLNIL SE BĚHEM PÁR HODIN. PŘI JEJICH TVORBĚ JSEM HLUBOCE PŘEMÝŠLELA O TOM, JAKÉ POTŘEBY MAJÍ KLIENTI, KTEŘÍ MĚ NAVŠTĚVUJÍ. ŽE MI REALIZACÍ KURZŮ ČI WORKSHOPŮ PŘIŠLY DO ŽIVOTA PENÍZE BYLA ODMĚNA ZA MOJI ENERGII A ČAS, NIKOLI PRIMÁRNÍ ZÁMĚR.

ABYCH TO MOHLA DĚLAT, MUSELA JSEM MÍT JASNO V TOM, KDO JE MOJE CÍLOVÁ SKUPINA. TÍM, ŽE JSEM SI TO UJASNILA, MOHLA JSEM JASNĚJI MÍŘIT NA JEJÍ KONKRÉTNÍ POTŘEBY. K URČENÍ CÍLOVÉ SKUPINY JSEM POTŘEBOVALA MÍT JASNO I V TOM, CO ZE SEBE MOHU NABÍDNOUT – CO UMÍM A ČEMU ZE SEBE VĚŘÍM.

Tohle je CESTA, KTERÁ FUNGUJE. Jak je z toho zjevné, je třeba ji protkat vírou v sebe. To neznamená, že se mi vždycky vše podaří. Své nezdary ale vnímám jako ZKUŠENOSTI, nikoli jako známku své neschopnosti. Když upadnu, vstanu a jdu to zkusit znovu a lépe. Je třeba se v tom zamýšlet a dojít k poučení.

Další tip pro vás:

Máme-li před sebou změnu, je dobré své tělo udržovat v pohybu. Změna může přinášet strach. Strach může vést k vnitřní stagnaci.

Vnitřní stagnace se může odrážet do strnulosti těla. Chceme-li rozpohybovat mysl, je dobré rozpohybovat tělo.

Pohyb léčí, dodává sebedůvěru a čistí naši mysl. Máme-li před sebou změnu, je proto vhodné se hýbat.

Neznamená to se „urvat“ ze řetězu a utíkat před nepříjemnými pocity. Odpočinek je stejně tak důležitý. Jde spíše o to být bdělý a všímat si signálů našeho těla. A pokud zaznamenáme tendenci ustrnout, sáhnout po pohybu, který nám může pomoci.

Na závěr chci zmínit jednu velice důležitou věc. Nezůstávejme se svými potížemi sami. Nedaří-li se nám je konstruktivně řešit a vnímáme, že už je zátěž příliš a věci se nedávají do pohybu tak, jak bychom si přáli, vyhledejme pomoc. Může nám to pomoci vyřešit mnohé.

Většina lidských potíží má své řešení. Mnohdy není v našich silách, abychom vše vyřešili sami. Není nic špatného na tom, říci si o pomoc.

Někteří z nás propadají iluzi, že jsou jediní, kterým se něco nedaří. Je to opravdu jen iluze, neboť každý z nás něco ve své každodennosti řeší.

Nekoukejme na druhé, zda zvládají své životy lépe, než my zvládáme ten svůj. Vraťme si pozornost k sobě sama a na sobě pracujme.

NESROVNÁVEJME SE.

Všichni se nacházíme na nějaké úrovni vědomí. Máme určitou míru schopností. Srovnáváme-li se s lidmi, kteří se nacházejí „výrazně jinde“, než my sami, můžeme propadnout iluzi nedostatečnosti. Je třeba hledat řešení, které je vhodné právě pro tu naši míru vědomí a naši úroveň schopností.

K tomu je vhodné najít člověka, který naši úroveň vědomí a schopností nebude soudit a pomůže nám tak vzpomenout si, jak hodnotní v každém okamžiku jsme.. 🙂 Pokud usoudíte, že jsem ta správná osoba právě pro vás, pak:

Na Facebooku mě najdete TADY.

Na Instagramu mě najdete ZDE.

Kontakt na mě je TU.

Nechť jsou vám informace z článku ku prospěchu. Mějte krásné dny,

Katka