Minulé životy – hloupost nebo fakt?

Poměrně dlouho jsem si kladla otázku o významu výkladu minulých životů. Existují vůbec? Nebo je to jen berlička v momentě, kdy se současné žití zdá být neúnosné? Kde je pravda? Jak to je?

Nerada přejímám na tyto věci názory od druhých lidí. Co je jejich nemusí být moje. Potřebovala jsem najít svoje vlastní vysvětlení. Ideálně podložené prožitkem. Zkušeností. A protože jsem to potřebovala, tak jsem to dostala.

Začaly se mi vybavovat minulé životy …

První z nich byl krásný. Během thajské masáže jsem se ocitla v písčité krajině. Život v ní byl velmi prostý. Nikde nic nebylo. Cesty byly zpevněné, ale čistě přírodní, písečné. Po jedné z těch cest běželo pět dětí. Všechny měly vlasy černé jako uhel a opálenou pokožku.

Jen jediné dítko z nich byl blonďatý chlapec. Běžel vepředu a měl roztažené paže. Oči přivřené a ústa roztažená do úsměvu. Bosý a neskutečně šťastný. Volnost a svoboda. Ten pocit byl jedním slovem neskutečný a já ani na okamžik nepochybovala, že ten chlapec jsem já.

Nadchlo mě to. Tak tohle jsou minulé životy? To je skvělé! Chci další! Převládla zvědavost a mě nenapadlo nic MÉNĚ ROZUMNÉHO, než požádat si Vesmír o další probuzení minulých životů.

Další thajská masáž a mé jasně formulované přání. Tu noc po masáži jsem nespala. Otevíral se mi minulý život a spolu s ním přicházely silně destruktivní, bolavé emoce. Po pár úděsných hodinách jsem prosila Vesmír, ať to zastaví s tím, že už tak nerozumná nikdy nebudu. Zastavil.

Tou zkušeností jsem pochopila, že není moudré si s minulými životy hrát. A pokud chci tuto oblast vědomě otevírat, je vhodné si na to najít průvodce. Zkušeného průvodce. S dobrými referencemi. Který bude vědět co dělat, když se na člověka začne valit hrůza.

Pochopila jsem, že s otevřením minulého života se člověku vybaví i emoce, které zažíval tenkrát. A že je těžké rozeznat, že už TO BYLO a nyní to NENÍ. Protože ono se to děje tak, jako by to bylo TEĎ.

Nakonec jsem se rozhodla, že tuto oblast otevírat s průvodcem nepotřebuji. Přestala jsem nad tím přemýšlet a začala se věnovat něčemu jinému.

Vesmír měl ale se mnou jiné plány …

Brzy jsem měla pochopit, že minulý život se může člověku otevřít v momentě, kdy vkročí do místa, ve kterém se mu v minulém životě něco přihodilo. Anebo ve chvíli, kdy potká lidi, kteří mu něčím ze sebe samých připomenou ty, kteří mu třeba v minulém životě něčím ublížili.

Minulé životy se mi totiž začaly otevírat „samy od sebe“ …

V listopadu 2019 jsem studovala pár týdnů ve Vídni. Ve čtvrti, jehož převážnou část tvořili lidé s tmavou pletí. Byli na mě milí. V mé tehdejší realitě tam nenastal žádný problém. Že ale nějaký problém nastal jsem pochopila již druhý den mého studia.

Začalo se mi špatně dýchat a bylo pro mě stále těžší dojít od vlaku do školy. Psychicky mi nebylo vůbec dobře a hned první noc jsem špatně spala. Ulice, po kterých jsem kráčela se mi opticky zužovaly. Mé nohy byly stále těžší. Dostala jsem se do situace, kdy se mé tělo nemohlo normálně hýbat.

Ještě před pár lety bych v takovém stavu jela do nemocnice. Teď jsem ale jasně vnímala, že to není třeba. Že jsem fyzicky v pořádku. Já prostě věděla, že tohle zásah lékaře nepotřebuje, protože odpovědi najdu uvnitř sebe.

Už ve vlaku domů jsem si kladla otázky. Mým cílem bylo navnímat si odpovědi a dojít ke zjištění, co se to se mnou děje. Jednoduché otázky, na které mohu ideálně odpovídat jen ano/ne.

Došla jsem k pro mě překvapujícímu zjištění …

V některém z minulých životů jsem byla potrestána tím, že mě zalili do betonu. Pobyt v té čtvrti mi tu situaci otevřel. Spolu s jejím otevřením se vylily ven tamní emoce a mé tělo zažívalo to samé, co tenkrát. Hrůzu, ztuhlé tělo a nehybné nohy.

Spolu s tímto mým uvědoměním přišla spousta AHA momentů, díky nimž se situace vyčistila a já mohla jít ve stávajícím životě zas dopředu.

Podobných zkušeností mám od té doby s minulými životy několik. Mluvím čistě z vlastních, subjektivních zkušeností. Nejedná se tedy o žádné dogma.

Navnímáno mám ale následující:

Při vybavení minulého života cítíš to, co jsi jako člověk cítil, když jsi ho žil.

Uvědomit si, že toto Tvé cítění nemá se současnou realitou nic společného je těžké, nikoli nemožné. Mně se to podařilo. Ty těžké, mnohdy destruktivní pocity tím sice nezmizí, Tobě to ale může pomoci udržet si zdravý rozum.

Aby pocity zmizely, musela jsem s nimi vědomě pracovat. Odpouštět a emoce ze svého těla propouštět. Použila jsem autoterapii a soustředila se na hluboký dech.

Pokud se člověk rozhodne do minulých životů nahlížet, je vhodné si k tomu vybrat zkušeného terapeuta. Ten mu pak může pomoci v případě, že pro něj minulý život bude z nějakého důvodu náročný.

Ne všechny minulé životy jsou krásné, ne všechny jsou těžké. Bezpochyby jim vládne rozmanitost.

Při práci s minulými životy je rozhodně na místě bdělost, tak jako vždy, když chce člověk nahlížet za oponu hmotného, každodenního žití. Bezpochyby také není kam spěchat, vše má svůj čas. Zlaté pravidlo při práci s minulými životy je za mě POZOR NA TO, CO SI PŘEJEŠ.

Možná i vy cítíte zvědavost v této oblasti. Třeba vám mé laické zkušenosti pomohou trefit správné rozhodnutí při volbě, kterou cestou se vydat.